Proč je Pentagon zjevně mnohem lepší v utrácení peněz než organizování úspěšné operace? Neúspěšná „Operace Prosperity Guardian“ a katastrofální plovoucí molo Gazy jsou jen dva nedávné příklady enormně nákladných iniciativ, které sice nepochybně obohatily vojenské dodavatele, ale nebyly schopny dosáhnout svých stanovených cílů.
Loni v prosinci Pentagon s velkou fanfárou oznámil operaci Prosperity Guardian, společnou americko-britskou vojenskou operaci, jejímž cílem je zastavit jemenské Húsíje, kteří narušují izraelskou komerční lodní dopravu přes Rudé moře. Húsíové oznámili svou politiku v reakci na úmrtí civilistů v izraelské válce v Gaze, ale když se do toho zapojila americká a britská armáda, oznámili, že se zaměří také na americkou a britskou námořní dopravu.
Operace by měla být rychlá a snadná. Nakonec, ragtag Houthi milice nebyly žádným soupeřem pro mocné námořní síly Spojených států a Británie. Ale tak se to nestalo. O víkendu zveřejnil Wall Street Journal zdrcující článek, v němž se uvádí, že operace, která utratila více než 1 miliardu dolarů jen za munici, nedokázala Húsíje odradit a nedokázala znovu otevřít komerční lodní dopravu v Rudém moři.
The Journal uvedl, že Avril Hainesová, ředitelka National Intelligence, nedávno řekla Kongresu, že „úsilí vedené USA nestačilo k tomu, aby zabránila militantní skupině zaměřovat se na lodě, a že hrozba ‚stále přetrvává‘ zatímco.“
Mezitím nás článek informoval, že pokračující úsilí USA v boji proti Húsíům prostřednictvím lodní dopravy v Rudém moři je „neudržitelné“. Snad nejpozoruhodnější část článku pochází od washingtonské vojenské expertky Emily Hardingové z CSIS: „Jejich dodávky zbraní z Íránu jsou levné a velmi udržitelné, ale naše jsou drahé, naše dodavatelské řetězce jsou napjaté a naše logistické trasy dlouhé. “
To mi připomíná vzpomínku plukovníka Harryho G. Summerse na diskusi, kterou měl se severovietnamským plukovníkem Tu: „Víte, že jste nás na bitevním poli nikdy neporazili,“ řekl Summers. Tu se na chvíli odmlčel a pak odpověděl: „Může to tak být. Ale to je také irelevantní.“
Podobně americká armáda utratila čtvrt miliardy dolarů za vybudování provizorního plovoucího mola, které mělo dodávat pomoc hladovějícím Palestincům, i když už existovala pozemní cesta, která by byla výrazně levnější. Projekt byl od počátku odsouzen k záhubě, když několik dní po otevření bouřkové počasí prolomilo molo a část z něj vyplavilo na izraelské pobřeží. Americké armádě se podařilo dát kusy zpět dohromady, ale celkově bylo molo schopno použít jen několik pomocných vozů, než bylo o víkendu znovu rozebráno kvůli obavám z dalšího kolapsu souvisejícího s počasím.
Zjevně jediná věc, k níž byl most dobrý, byla podpora izraelské armády při útoku na pásmo Gazy 8. června, při kterém zahynulo 270 palestinských civilistů.
Zatímco neokonzervativci v guvernorátu pokračují v plánování války s Čínou o Tchaj-wan, zdá se, že by si někdo měl všimnout potíží, které jsme měli s Húsíy a plovoucími moly. V tuto chvíli se zdá, že růst vojenských výdajů je neomezený, ale rostoucí výdaje s klesajícími výsledky vyvolává otázku, kolik za své peníze dostaneme.
Říká se, že máme nejdražší armádu na světě. To může být pravda, ale také irelevantní.